Comando Suicida

Kapela Comando Suicida byla založena v roce 1983, v časech, kdy se Argentina pomalu vracela k demokracii po krvavé vojenské diktatuře, která skončila s koncem Falklandské války. Kapela byla pokračování staré punk rockové kapely z roku 1981, která se jmenovala The Desalmados a ve které hrál Sergio (zpěv) a Key (kytara), Mariskal (basa a později člen i kapely Trixy i Los Maniáticos) a Fernando (bicí), poslední z členů legendární punkové kapely Alerta Roja (jedné z prvních v zemi ke konci 70. a 80. let). To byla první sestava kapely.

Název Comando Suicida pochází z vyjádření jednoho anglického vojáka, který v rozhovoru popisoval, jak viděl argentinskou armádu při začátku Války o Falklandy. Název je poctou všem padlým argentinským vojákům, kteří padli v bojích.

Comando Suicida hráli tvrdý punk rock styl, jako Sex Pistols s ostrými nihilistickými texty, které je postavili do role kapely, která nese sociální poselství. Byli inspirováni mnoha kapelami jako Cockney Rejects, Sham 69, Last Resort, Decibelios ze Španělska, Cock Sparrer, 4-Skins a italskými Nabat. Dalo by se říci, že Commando Suicida byla jedna z prvních vlasteneckých kapel, která hrála styly jako Street Punk a Oi!

Nastalo i pár změn v sestavě, přišel kytarista Hari B (první kytarista průkopnické punkové kapely Los Violadores) a byly nahrány nějaká dema. Kapela také hrála na mnoha punkových festivalech a nakonec nahrála EP, které bylo vydáno v roce 1987 labelem Radio Tripoli, které vlastnil bubeník kapely Chuchu Fassanelli společně s manažerem bandy Walter Kolmem. EP se jmenovalo "The KO" a obsahovalo 4 skladby včetně coveru "Chaos" od britských 4-skins. Nahráno bylo v sestavě Sergio jako zpěvák, Chuchu jako bubeník, Adrián "Chino" Vera (ex-člen kapel Attaque 77, Conmoción Cerebral, Mal Momento nebo Katarro Vandáliko) a Tano s El Gallegem jako kytarista a basák. Toto EP a i jeho reedice bylo velmi rychle rozprodané(nyní je to sběratelská vzácnost nejen v Argentině ale i v ostatních částech světa).

Díky tomuto EP se kapela stala známá ve vlastenecké punk scéně a následující rok(1988) byli přizváni, aby nahráli dva nové songy pro první argentinské punkové LP "Invasion 88", na kterém byly kapely jako Attaque 77 a Flema, které se potom stali velmi známé. Kompilaci vydal opět label Radio Tripoli. V té době v kapele působil Sergio jako zpěvák, Gabi nahrál kytaru a basu a Jude Torres jako bubeník(býval předtím tatérem v USA). Krátce na to však Torres zemřel a kapela se na chvíli rozpadla.

Kapela se podílela na pár mezinárodních kompilacích. Vrátili se v roce 1992 a nahráli 4-písňové demo, na kterém byla nahrána španělská verze songu "Fighting in the Street" ("Pegando en la calle") od Cockney Rejects. Ta byla vydána i v Evropě na EP "Skinhead Revolt", kde byli ostatní kapely z Evropy jako Straw Dogs, Buldok a Mistreat. Po pár újmách si dala kapela opět pauzu. Poslední sestava byla Sergio jako zpěv,jako kytara Marcelo, El Topo na base a Topo na bicích.

V roce 1993 se dali znovu dohromady, opět s novými členy, samozřejmě se Sergiem jako zpěvákem(ten jediný zbyl z originální zakládající sestavy), potom El Gallego jako basák, který přivedl do kapely své známé a to kytaristu Demiána a bubeníka Paula. V této sestavě nahráli jejich nové album(které bylo spíše do hard rocku) a roku 1994 bylo vydáno, ale pouze na kazetě. Jmenovalo se „Argentina Despierta” (Povstaň Argentino) a vydal ho místní label Sick Boy Records. Na tomto album bylo 7 písní, některé starší, některé nové a taky dvě z kompilace labelu, na které byli ostatní kapely co vydávali u Sick Boye a to Flema, Bulldog de Rosario, Sin Ley, Penadas por la Ley a Desakato.

Dva členové kapely se museli bohužel přestěhovat a to kapelu opět vrhlo do fáze naprosté diskontinuity, takže v roce 1995 nahráli jen dvě písně a to ("Que loca está la hinchada", pop song ze 70. let a "A barra de la goma) pro místní rádiový a televizní program "Equipo desafío".Tyto dva songy vyšli za tři roky(1998) na CD kompilaci opět u Sick Boy Records, jednoduše nazvané "Comando Suicida 1982 - 1996", na které, jak název napovídá, byly songy od jejich začátku až do roku 1996, pár z nich bylo s demo nahrávek, pár z nich ze zkoušek a i některé nové, jako třeba cover od Sex Pistols ("No Feelings") ve španělštině.

Roky plynuly a v roce 2002 se kapela opět vrátila do ringu. Sergio povolal mladé a nové muzikanty: Charlyho a Luta jako kytaristy, basáka Tana a bubeníka Tatiho(kterého později nahradil Nikita). Ve finále nakonec zbyl jen kytarista Charly a zbytek nahradil basák Juan Gonad a hostující bubeník Dany (ex-člen Conmoción Cerebral, Doble Fuerza a Mal Momento), se kterým nahráli roku 2004 ve studiu Outside Tunnel (kde nahrávali své LP "Antihumano" i Ataque 77) jejich album "Sentimiento inexplicable" (v Argentině vydáno a distribuováno přes Xennon Records a v Evropě přes Pure Impact Records z Belgie), na kterém bylo 10 songů, z toho jeden cover od Alerta Roja ("Juventud Perdida ") a další song od Cockney Rejects ve španělštině ("Guerra en la popular") a znovu nahranou verzi jeji starého songu z roku 1983 s názvem "Desaparecido", která pocházela ještě z časů jejich punkovky Desalmados. Na tomto albu je vidět návrat ke kořenům muziky z 80. let, jen zvuk je krapet modernější.

Příběh stále pokračuje...