Red Alert

Kapela byla založena v severovýchodním anglickém městě Sunderlandu někdy v květnu roku 1979. Původní sestavu tvořil Steve 'Cast Iron' Smith (zpěv), Tony Van Frater (kytara), Gaz Stuart (basa) a Dona (bicí). Po pár měsících zkoušení jsme odehráli první koncert na karnevalu v Sunderlandu. Měli jsme playlist smíchanej s našich vlastních songů a pak pár předělávek od Clash a UK Subs. V té době jsme začali hrát i v klubech po okolí. Toho času jsme také nahráli první demo kazetu. Nahrávání se ale celkem povedlo, takže jsme to nakonec vydali jako regulérní první desku. Bylo to čtyřpíšňové EP s názvem 'Third and Final' a jelikož jsme si to fiancovali z vlastní kapsy, mohli jsme udělat jen 250 kopií, které jsme dali do pár obchodů a prodávali na koncertech. Po vydání této nahrávky nahradil Donu na bicích Mitch. Pokračovali jsme v hraní po severovýchodě Anglie a nahráli jsme demáč 'In Britain'. Chvíli po tom nahradil Mitche na bicích Nobby. S ním jsme nahráli další čtyřpísňové demo a potom dva songy na kompilaci 'Cary On Oi!'. Byli to songy 'SPG' a 'We've Got the Power' ale nakonec byla použita jen píseň 'SPG'. Potom jsme poslechli radu Garyho Bushella a poslali naše EP a obě dema na No Future records a ani ne do týdne jsme podepsali naší první nahrávací smlouvu. Během dalších dvou let, tj. mezi lety 1981-83 jsme vydali pět extra nahrávek a to: In Britain EP (3 songy), Take No Prisoners E.P (3 songy), We've Got The Power LP, City Invasion (Single), There's A Guitar Burning 12. palcové EP (6 songů) Během této etapy jsme projezdili Anglii (Manchester, Leeds, Londýn atd). Také zde byla celkem poptávka po songách na kompilačky. Po vydání EP 'Guitar Burning' opustil kapelu Nobby. Tou dobou taky skončila smlouva s No Future records. Sehnali jsme bubeníka, který se jmenoval Matty Forster a nahráli nějaký nový materiál s tím, že výhledově dostaneme nějakou smlouvu.

Nebylo to moc dlouho poté a věci začli jít nějak hůř a hůř, díky rodinným povinnostem, znechucením Oi! a punkovou scénou, která vymírala. Tak jsme se rozhodli rozpustit kapelu. Pár let po rozpadu v roce 1989 šel každý z nás svojí cestou. Steve odešel z hudební scény a většinu času trávil popíjením a hraním kulečníku. Tony začal jezdit po Evropě jako druhý kytarista Red London. Matty se taky přidal k Red London. Gaz Stuart se stal členem kapely, která hrála staré hity ze 70 let v klubech. Nebylo to dříve než v roce 1989, kdy se členové začali znovu vídat. V Sunderlandu byl otevřen nový hudební klub, který se jmenoval 'THE KAZBAH', ve kterém jsme na sebe chtě nechtě občas narazili. Během nějakého rozhovoru s majitelem klubu byla poprvé zmíněna možnost, dát se znovu dohromady a zahrát si.Souhlasili jsme a začali jsme spolu znovu po čtyřech letech zkoušet. Bylo to začátkem rodku 1990 a my začali hrát koncerty s Red London a s Attilou the Stockbrokerem. Plný klub viděl koncert se skvělou atmosférou a my se rozhodli, vrátit vše do starých kolejí. Steve, Tony a Matty z toho měli radost, ale Gaz měl pochybnosti a tak ho nahradil Tonnyho bratranec Tom Spencer. V dubnu 1990 jsem spáchali naše první turné po Evropě. Spolu s Red London jsme odehráli koncerty ve Francii a Švýcarsku.Ty se povedli a to vedlo k dalším nabídkám na koncerty po Evropě. Po pár takových tour opustil kapelu Tom a nahradil ho Gaz Stoker z Red London. Taky jsme začali zkoušet více bubeníků a jedním z nich byl třeba Keith "Stix" Warrington, který měl zkušenosti s hraním v Angelic Upstarts a Cockney Rejects. V roce 1992 jsme nahráli album 'Blood, Sweat'n'Beers' pro německý label Nightmare records. Rok potom jsme nahráli album 'Beyond the Cut', které společně vydali Nightmare a Knockout records.Během té doby jsme jezdili po Evropě a hráli třeba v Belgii, Španělsku a nebo v Německu a teké v zemích, kde jsme už hráli.

Rok 1994 byl plný shonu a událostí. Začalo to dlouhým turném po Německu. Na téhle šňůře byl za bicíma brácha Mattyho Forstera John. Následující měsíc, květen, jsme odehráli naše první koncerty v USA. Tady zase bubnoval Lainey, bubeník Leatherface, protože John nemohl. Odehráli jsme pár koncertů na východním pobřeží včetně New Yorku a New Jersey. Taky jsme si střihli nahrávání na Long Islandu, z čehož pak vzešlo split album s Templars s názvem Super Yobs. Když jsme se vrátuli, tak jsme nahráli dvoj EP 'Street Survivors/Drinkin' with Red Alert'. Tou dobou se o nás staral Pete ' Bracket ' Littlemore. Stal jsem manažerem pro turné, řidičem, organizérem a každou noc si s náma zazpíval pár válů. Pak se přestěhoval do Kanady, kde stále žije..odešel, ale nebude zapomenut. V dubnu 1994 k nám přišel náš součastný bubeník Ian a odjel s námi své první tour, třítýdenní po Belgii, Německu, Švýcarsku a Rakousku. V letech 1995-96 jsme nahráli album 'Breakin' All The Rules' pro DOJO records. Gaz Stoker opustil kapelu, ale my zlanařili na nahrávání našeho původního basáka Gaze Stuarta. Chvíli po tom se ke kapele přidal Lainey, ale nyní prozměnu na basu.V této sestavě, tj. Steve, Tony, Ian a Lainey jsme začali jezdit po ostatních zemích, jako třeba po Itálii nebo po Kanadě, ale i po zemích, kde jsme už hráli. Tato sestava vydržela do června 1999. V této sestavě jsme také v roce 1998nahráli album 'Wearside' pro Plastic Head Records. Bylo vydáno roku 1999 ve stejném čase jako 'Red Alert-The Rarities', což bylo album z 20. předtím nevydaných songů, které vydal Captain Oi! Records. Během posledních pár let vyšlo mnoho kompilaček a best of alb, ale také mnoho singlů na mnoha vydavatelstvích.V roce 1999 jsme jeli turné po Itálii a Španělsku a nahráli pár nových, kde zpíval v jednom songu společně se Stevem i Charlie Harper. Song byl pak v budoucnu vydán.

K pár změnám došlo v roce 2000. Steve zpíval i v základní sestavě Red London a Tony a Lainey se přidali ke Cockney Rejects, Tony jako basák a Lainey jako bubeník. Díky těmto změnám se věci pro Red Alert celkem zpomalili. Lainey byl zaneprázdněn ještě svoji další kapelou, Leatherface a došlo k tomu, že nemohl hrát ve všech třech kapelách najednou, takže se k nim opět přidal Gaz Stoker. Ian začal makat v Londýně, takže byl k dispozici jen občas. Časem ho nahradil Matty Forster a místo něj si taky občas zahrál Nobby. V květnu 200 jsme zahráli na HITS v Berlíně. Po nich následoval festival HITS v Morecombe. Byla vydána kompilace 'The Best of Red Alert' na Captain Oi, kde byly tři nové songy a jedním z nich byl 'Til It's Done', kde vystupoval právě Charlie Harper. V té době byla taky napsána kniha 'Red Alert...The Story So Far', kterou napsal Kid Stoker a obsahovala historii kapely, vzácné fotky, reporty z turné, diskografii atd. Duben zastihnul za bicíma Iana a taky 10. turné po Německu. Následoval další HITS festival, tentokrát v Baskitsku, ve Španělsku. Proběhla další změna v kapele, kdy basáka Gaze Stokera nahradil Tom Spencer, protože Gaz nemohl v té době hrát koncerty. Rok pokračoval výletem do USA, tentokrát ale na západní pobřeží. Odehráli jsme 4 koncerty s LA kapelou The Generators, což byla skvělá mini šňůra a my si mohli zahrát v legendárním klubu Whisky-A-Go-Go. Rok 2001 začal velmi pomalu, díky povinnostem k ostatním kapelám. První turné tohoto roku bylo opět po Německu s našimi starými známými The Rebels, kteří nám dělali předkapelu během turné. Pak proběhla šou na HITS festivalu v Morecombe, který se stával postupem času větší a větší, byly už 4 podia součastně. Bylo vydáno best of album s názvem 'Border Guards', kde byli songy ze všech alb, co jsme dosud vydali. Vyšlo to na Harry May Records. A opět se na něm v jednom songu podělil o vokály Steve a Charlie Harper. Bylo to na cover od UK Subs CID.

Sestava kapely brzy poznala dalěí změnu a to, když se Lainey vrátil za bicí. Chvíli poté oslovil Tony, Gaz a Lainey punkovou legendu Mensiho a stali se částí nové sestavy Angelic Upstarts. Tony začal psát novou hudbu a ta byla použitá na novém albu Upstarts 'Sons Of Spartacus'. Mezitím odehráli Red Alert pár kocnertů v Srbsku. Tam jsme se podívali tenkrát poprvé a snad ne naposledy. Vrátili jsme se zpět do Anglie a odehráli pár koncertů doma a taky ve Skotsku, konkrétně v Glasgow. V řijnu jsme jeli turné po Itálii a tento rok jsme zakončili koncertem u nás doma v Sunderlandu. Rok 2002 začal velmi pomalu, protože jsme byli zaneprázdněni psaním nových songů. Tři z nich byli nahrány pro kompilačku 'Only The Toughest Survive', kde se na vokálech podíelel jak Steve, tak i Mensi. Jedna z těchto písní - 'Liberation' se také objevila na kompilačce 'Addicted To Oi'. Další s názvem 'Million Dollar Punx' vyšla na kanadské kompilačce na Insurgence records. V květnu jsme si poprvé zahráli v Dublinu, kde se konal HITS festival. V dubnu se za bicí vrátil Ian, protože Lainey v tu chvíli nemohl hrát. S ním jsme odehráli show na Anti Festu v České republice, kde vystupovalo něco přes 100 kapel. V září k nám na basu místo Gaze nastoupil místní hudebník Billy Blackett(který hrával od roku 1977) a s ním jsme odehráli koncert v Rakousku. Když jsme se vrátili z Rakouska, dozvěděli jsme se, že Ian zemřel při nehodě v jeho domě v Londýně.To byla zatím nejhorší věc, která kapelu kdy postihla a my se přes to asi nikdy nepřenesli.

Jak ale praví staré klišé "the show must go on", tak jsme se museli dát dohromady a ještě ten měsíc jet turné po Španělsku. To bylo nakonec dobře, protože bylo fajn být spolu na cestě a vzpomínat na staré dobré časy, když jsme jezdili tour s Ianem.Turné se vydařilo a zakončili jsme ho v našem oblíbeném klubu v baru Sisters v Barceloně. Náším dalším cílem pro válet bylo Japonsko na HITS festival a to úplně poprvé. Skvělá zkušenost a doufáme, že se tam zase podíváme. Rok jsme zakončili na "Punk 'n' Disorderly" v dalším našem oblíbeném městě, v Berlíně. Opět skvělý víkend. V únoru 2003 jsme udělali u nás ve městě vzpomínkový koncert pro Iana. Smutné, ale skvělé představení a poděkování jednomu z nej lidí, kteří měli co kdy do činění s Red Alert. Také jsme napsali song na jeho památku s názvem 'A Distant Rhythm', který vyjde na dalěím našem albu a to na 'Excess All Areas'. Moc jsme v tu dobu ani nezkoušeli a alebum mělo vyjít zhruba někdy v létě 2003. Hráli jsme na festivalu "One Big Punk Day", což byla akce na Velikonoční neděli u nás v Sunderlandu. Probíhali i další koncerty a turné, jako třeba poslední HITS festival v Morecambe, koncerty po východní Evropě(Slovinsko, Srbsko..) a zářijové turné po západním pobřeží USA a mnoho dalších koncertů včetně tour po Německu. Jak tomu už bývá, vydání alba mělo nakonec zpoždění, takže 'Excess All Areas' nakonec vyšli až v roce 2005 na Captain Oi! records. Koncertů bylo do té doby málo, ale věci se dali zase do pohybu a my odjeli turné po Španělsku v září/řijnu 2005. Na začátku roku 2006 bylo další turné po Německu a ostatních částech Evropy a následovalo turné po USA. Také byla podepsána smlouva s SOS records o nahrávkách pro US trh. Posledních pár let se sestava kapely moc neměnila. Odjeli jsme 3 týdenní turné po USA v dubnu 2006. Na něm nahradil Tonyho na kytaře Micky Jones. Nakonec zůstal u nás i po tour, přestože měl svojí kapelu Loudmouth. Na basu se přidal jeho brácha Dave, který hrál také v Loudmouth. Bubeníky jsme střídali celkem často během tours po Evropě. Na novém albu se v současnosti pracuje, píše ho hlavně Mick a Steve. Není zde nějaký deadline na datum vydání, ale pomalu se k tomu nějak blížíme. V letech 2007 a 2008 jsme také celkem jezdili, po USA, Evropě a pár akcí v UK. Pár akcí máme i na rok 2009, ale především chceme nahrát zmíněné album.