The Adicts

The Adicts začali pod názvem Afterbirth & The Pinz, v roce 1975 ve svém rodném městě Ipswich. V 80. letech měli hodně úspěchů v nezávislých hitparádách a je skoro neuvěřitelné, že jsou ještě pohromadě a ve stejné sestavě stále dělají skvělou muziku– Keith ‘Monkey’ Warren, zpěv; Mel Ellis, basa; Pete Dee Davison, kytara; a Michael ‘Kid Dee’ Davison, bicí. Nový členové jsou John Scruff Ellis (Melův brácha) - kytara & Dan Gratziani, který hraje na housle.

“Myslím, že každý začal hrát v kapele z jiného důvodu,” říká Monkey o začátcích kapely. “Pete a Kid se přestěhovali do Ipswiche ze Sunderlandu, kde už spolu zkoušeli hrát a místo bicích hráli na polštáře v obývacím pokoji. Mel neuspěl v konkurzu do kapely Nicka Kershawa (asi byl moc vysoký) no a já jsem byl prostě pankáč. No nevíme ani přesně jestli to bylo v 75 nebo v 76. Mám doma plakát z března 76, ale myslím, že první koncert jsme hráli předtím ve skautský klubovně v Aldburghu v Suffolku, což rozhodně nebyl koncert, který bych dal do našeho topu. Kolem místnosti jsme natáhli lano, abychom udrželi „dav“ a místo, kde jsme hráli, jsme osvětlovali světlem z motorky. No co se týče našeho hudebního vzdělání, myslím, že Pete měl hudebku ve škole a Kid prostě jen rád mlátil do věcí. Nevím, kde Mel sebral svůj talent, ale asi to má dědičně po své rodině. A já stále neumím hrát na nic.”

Brzo si kapela změnila jméno na The Adicts a stala se známou díky Clockwork Orange image,která jim společně s muzikou a přímočarými texty pomohla dostat se mimo ostatní kapely jejich žánru.

“Změnili jsme si název na The Adicts, protože The Pinz je celkem sračka název,“ říká Kid. “Na prvních koncertech jsme nosívali punkové oblečení, ale nikdy nic, co by bylo koupené, ne jako pozéři, co kupovali na Kings Road. Po chvíli co přišla móda černé barvy a ta se stala nudná jsme se začali oblíkat v bílé barvě, abychom byli jiní a Clockwork Orange byl pro nás hlavní inspirací.“

“Ta věc s Clockworkem se vyvíjela od roku 78/79 až do vydání ‘Songs Of Praise’ roku 1981,” tvrdí Monkey. “A ta image je směskou mnoha věcí. Také vědomá snaha dostat nás někam mimo od image všech ostatních punkovýcch kapel na začátku 80 leta nebo jen snaha vypadat zajímavě a pobavit lidi. Od spusty takzvaných punk kapel jsme dostali nálepku, že nejsme dostatečně punkový, ale jinak myslím, že se nikdo jinak moc nad tou naší image nepozastavoval..jo vlastně někdo řikal, že jsem asi buzerant!“

Před dříve zmíněným debutovým albem ‘Songs Of Praise’, strávila kapela pár let hraním koncíků a získáváním fanoušků. Po prvním koncertě v Londýně, v klubu The Brecknock, podepsali smlouvu s Dining Out Records, kteří vydali ‘Lunch With The Adicts’ EP v roce 1979. Byl to brilantní, sebejistý debut, na kterém byli čtyři songy, z nichž dvě kapela stále hraje na živo i dnes a to ‘Easy Way Out’ a ‘Straight Jacket’.

“Psali jsme songy o nezaměstnanosti, zklamání a o všech tědlech srandovních věcech, ale bylo to jen přizpůsobení se nepřizpůsobivému,“ vzpomíná Monkey na to, jak hledali cosi malého, co by je činilo dolišným od zbytku. “Dělali jsme to, co dělávali punkové kapely, do té doby, než jsme si našli svůj vlastní styl a hlas.Bylo to a je celé o konceptu celé kapely, ne jen o muzice, ale o tom jak vypadat, o postojích, o podstatě The Adicts, což se nedá najít nikde jinde.

“Pamatuju se na ty první dny, na ty časy objevů, dobrodružství a intelektuálního a uměleckého probuzení.Punk rock povzbudil lidi z mnoha malých měst a po celé Anglii, aby mysleli jinak a šli jinou cestou. Moje máma nebyla moc nadšená, když jsem se vykašlal na práci a přišel domů s fialovými vlasy, ale to byla moje osobní revoluce. Mohl jsem být jen obětí módy, ale já i osvobodil svoje myšlení a byl jsem připraven na všecko. Koncerty to byla taky směska svobody a strachu. Pankáči z různých měst, kteří stáli bok po boku na koncertech a pařili, když kapela hrála. Ale taky sis musel kolikrát hlídat zadek, kvůli borcům, co by ti ho mohli pěkně nakopat.“

“Měl jsem celkem násilné mládí a půlku volného času jsem strávil poflakováním s kámnošema ze sousedství a nebo na fotbalových zápasech,” říká Pete. “Koncerty byli směsice kuriozit, srandy ale i rvaček a házet popelníky a půllitry jsme se naučili velmi brzo. Jednou když jsme hráli tak na nás přiletěla flaška, ta se rozbila o mojí kytaru a střepy mě zasáhli do nohy. Dneska už je to v pohodě, oproti minulosti. “Ale vždycky to byla sranda..protože my nebyli posérští punkáči, byli jsme opravdoví. Těšili jsme se vždy na víkend, byli jsme schopni cestovat mnoho kilometrů, abychom viděli koncert nějaké kapely. Jednou jsme se jeli podívat na Eater do Clactonu … jeli nás dvě auta a byli jsme jediní, kdo nakonec koncert navštívil. My a místní partička Hells´s Angels a strhla se pěkná rvačka. Niebylo to moc bezpečný, ale zážitek z toho, že jsme viděli Eater na živo vše překonal..a rvačku jsme stejně vyhráli my!!”

Do roka vydali The Adicts svoje první dlouhé LP ‘Songs Of Praise’ přes Dwed Wrecords , což byl jejich „vlastní“ label, ale v podstatě to byla pobočka labelu Fall Out. Nahrávka obsahovala všechny ty správné ingredience, které způsobili, že se EP ‘Lunch With…’ vrylo do paměti a vytvořilo názor na jejich zvuk. Oproti ostatním kapelám, které zněli hůře a byli populární přišli The Adicts s tím, že cpali do svého zvuku i popové věci. Třeba songTango’ zní jako začátky Antz…

“Je možné, že v našem zvuku bylo trošku zvuku Antz. Vlastně já byl před nahráváním asi v blázinci,” směje se Monkey, přeed komentováním ostatních kapel, co na ně měli vliv. “Myslím, že kolem Ipswiche nebyly v té době žádné kapely, které by nás inspirovali, kromě sračkovejch kapel, které hráli covery popových věcí a my nechtěli být jako oni. Od té doby, co jsme měli kapelu tak jsem moc neposlouchal ostatní muziku, to co jsem dělali bylo pro mě dostatečné. Až po letech jsem zjistil, že Pete a Kid označené akce od Lou Reeda až po Lulu…!“

“‘Songs of Praise’ jsou mojí nejoblíbenější deskou, ne jen kvůli hudbě, ale kvůli tomu, že jsme to celé udělali sami.Mám stále v paměti, jak sedím vzadu v dodávce potom, co jsem vyzvedli první vylisované desky. Byli jsme z toho jak omámení. Vzal jsem první nahrávku a dal jí do prvního obalu a pak jsem se začal smát, když jsem to držel v ruce. Kdybych tak věděl, co se zrovna s tímto kusem stalo!”

Nejlepším songem na albu byl nejvíce zpěvný a melodický, ‘Viva La Revolution’, který byl i zvolen na vydání jako singl. Vyšel společně se songem ‘Numbers’ a songem, ‘(My Baby Got Run Over By A) Steamroller’, který nebyl na LP a strávil skoro přes tři měsíce v hitparádě, čímž si The Adicts ohromně zvedli reputaci a stali se jednou z nejinovativnějších a nejpopulárnějších punkových kapel nové vlny.

V listopadu 1982 kapela vydala své druhé dlouhé album ‘The Sound Of Music’ u Razor Records. Album bylo uvedeno 14dní předem díky singlu s nakažlivou melodií ‘Chinese Takeaway’. Obě věci byli klasičtí Adicts, překypující jim vlastní energií a nebylo překvapením, že obě desky zasáhli hitparády jako blesk. ‘Chinese Takeaway’, a na druhé straně desky brilantní ‘Too Young’ a cover ‘You’ll Never Walk Alone’, byli čtyři měsíce v hitparádě na sedmém méstě a celé album bylo na druhé příčce, předběhnuté pouze songem od Toyah’s ‘Warrior Rock’. Deska se dostala i do top 100 celonárodní hitparády, i když bylo před Vánoci.

Další hitparádový úspěch následoval z melodickým singlem ‘Bad Boy’, který byl vydán v květnu 1983 a dokonce i velké nahrávací spolčnosti začali čmuchat kolem kapely a v létě tohoto roku The Adicts podepsali smlouvu s Warner Bros. To byl začátek problému pro kapelu, protože jak oni, tak i label trpěli tím, najít kompromis mezi lehce poslouchatelnejma hitama do rádia a mezi drzým a odvážným punk rockem.

Kapela dokonce vystupovala v TV show pro děti ‘Cheggers Plays Pop’ pod názvem The Fun Adicts a nestydatě urážela všechny rodiče, kteří si show zapnuli. Méně než rok na to byli známí už jako ADX a vydali singl ‘Tokyo’, který byl celkem zklamáním a produkoval ho bývalý frontman Vapors, Dave Fenton. Podle doznání samotné kapely, je toto jejich nejméně oblíbená věc, kterou vydali (“Je to mnohem lepší song, než jaký z něj produkce a reklama udělala,” říká Monkey). Díkybohu byl na druhé straně song (ale i celkem bizardní song, ale srandovní – ‘ADX Medley’) ‘The Odd Couple’, rychlej song, který připomněl jejich punkovým fanouškům, že kapela má stále ještě co říct i jim.

Kid říká, že důvod pro změnu názvu byl ten, protože jsme neuměli spelovat. „A další byl kvůli TV, mysleli si, že název The Adicts zní moc divně a sprostě haha. Ale ADX jsme uvolili kvůli tomu, že prostě neumíme spelovat!”

Monkey: “Byla to pro nás celkem divná doba. Bylo vnímáno, že název Adicts má negativní dopad a význam, pro to, aby to mohlo být v rádiu nebo v TV. Podepsali jsme smlouvu se Sire, kteří nás chtěli udělat velkými, ale totálně nás to pohltilo. Pro nás neudělali vesměs nic a nás to akorát rozdrobilo.. ”

“Byli jsme kontrolováni labely a byli jsme příliš pomalí, abychom s tím něco udělali,” míní Pete. “A byli jsme z toho všeho příliš mimo, abychom se na to mohli nějak zaměřit a zaostřit. Pamatuju, že nějekej diktátor ze Sire Records po nás chtěl, abychom vyhodili Monkeyho, protože „neumí zpívat..ale jasně že jsme se na to vykašlali, nebudeme přece poslouchat nějaký kundy. Monkeyho si necháme i kdyby nás to mělo stát slávu a peníze!” The Adicts se vrátili zpátky díky vynikajícímu albu ‘Smart Alex’.

Kromě jejich hitového singlu ‘Bad Boy’, a remixované (ale stále špatné) verze songu ‘Tokyo’, na albu se vyskytovalo mnoho stylů a témat a všechny bezpečně orazítkované puncem The Adicts. Od vášnivého singalongu ‘California’, přes skoro rockabilláckou ‘Crazy’, až po song jak z 50 let ‘Runaway’, nikdo nemůže album ‘Smart Alex’ obvinit z toho, že by bylo příliš žánrové a album zůstává jedním z nejoblíbenějších alb dodnes. Zákazníci byli rovněž spokojeni, že na zadní straně obalu je vidět kapelu znovu ve formě. Album se prodávalo velmi dobře a vydrželo přes měsíc v hitparádách na velmi slušné sedmé příčce.

No, ale to nebylo vše a další trable čekali. The Adicts se rozrostli do pětičlenné kapely, protože přibrali klávesistu Jamese Hardinga. Vydali 12´´ desku ‘Bar Room Bop’ 12” na jejich labelu Dwed Records (opět přes Fallout), a rok 1986 zakončili nahráváním dalšího alba v Německu, v zemi, kde měli a stále mají velký úspěch. ‘Fifth Overture’ bylo zpočátku vydáno na německém labelu Gama předtím, než si ho rok nato pro vydání v Británii vybral Fallout, ovšem s jiným obalem a špatnou produkcí, opravdu slabota. Bylo to prezentováno jako pompézní album New Wave, ale totálně to zapadlo bez úspěchu.

“Vždy jsme se považovali za punkovou kapelu” tvrdí Monkey. “Měl jsem spoustu hádek s Geordiem, což byl v té době náš manažer, když dal nápis ‘New Wave’ na plagáty. Taky jsem měl velkou hádku kvůli prodeji, protože cena vyrostla z 35liber na 45! Neměli jsme v tu dobu nějaké větší ambice. Prostě jsme se sešli a vydali songy na desce.Pokud se to povedlo, byli jsme jenom rádi.” „Ano, byli jsme a stále jsme punková kapela,” souhlasí Pete. “Muzika může být interpretována různě díky všem možným stylům, které hrajeme, ale ve finále jsme stále punková kapela…nebo nejsme??!”

Hádky kvůli jejich stylu a žánru hudby nezastavili kapelu, aby hrála na živo a plně za to sklízela úspěch. Kapela hrála po celém světě a vydali i živé album (naráne před jejich věrnými německými fandy), ‘Rockers Into Orbit’ v roce 1988.

“Kid se vylil a prostě zmizel nebo vytuh, pokaždý ať už v Asii, Americe nebo v Evropě,” pokračuje a hledá další historky z jejich turné. “Ztratili jsme se, okradli nás, ochcali a zatkli…a mě taky zatkli. Byla to sranda, chlastali sme, chcali, blili, spali a šukali po celym světě. Chovali se k nám jak ke králům a někdy nás obvinili že jsme královny….paráda.!“

Po několikatém ježdění turné si kapela dala na chvilku pauzu, aby se trošku dala dohromady a vylízala si rány a vrátila se pak zpátky v plné síle. A to se stalo v roce 1992 s albem ‘27’, které vyšlo na americkém labelu Cleopatra.

Album bylo daleko tvrdší a úspěšnější než ‘Fifth Overture’ a k vydání v Evropě si ho vabral Anagram, který dovolil kapele dát na obal desky jejich stolní hru, kterou vymysleli během turné a která zahrnovala vše, co dělai při turné od motání špeků až po jezení vindaloo.

“Náš humor po cestě se stával sušší a sušší,” vysvětluje Kid. “Takže jsme přišli ze stolní hrou, která nám vzadu v dodávce ukrátil dlouhé nudné hodiny cestování.“

‘27’ bylo album, které je vrátilo do formy. Rychlý otvírací song ‘Angel’ tě vrátí do klasické tvorby Adicts a singalong song ‘F@ck It Up’ jen potvrdí, že nemusíte hrát rychle, aby jste zněli punkově a chaoticky. Na albu je i opožděné pokračování songu ‘(My Baby Got Run Over By A) Steamroller’, které najdete v části písně ‘7:27’, kde místo původního ničícího stroje hraje nyní hlavní roli vlak do Liverpool Street.

Potom muselo uplynout dlouhých deset let, aby si The Adicts udělali čas na to jít do nahrávacího studia. Nahrávali v Earles Studio v městě Ventura, v Kalifornii během roku 2002, kde napsali, nazkoušeli a nahráli všech devatenáct kousků jejich zatím posledního alba ‘Rise And Shine’. V songách prostě spoléhali na svůj zvuk a jeho „chemii“, kterou si za jejich dlouhou a bohatou historii vytvořili, což pomohlo, aby se songy z toho alba stali jedněmi z nejsilnějších, které kdy nahráli. Jejich Dee Dee Records povolilo toto album vydat Captain Oi, jako část plánu, aby toto vydavatelství znovu vydalo většinu z jejich předchozí tvorby.

“Nikdy jsme se nebáli experimentovat a hrát prostě tak, jak jsme muziku cítili,” reaguje Kid na nové album. “Nové věci jsou pořád rychlé, srandovní a zběsilé, ale stále tu jsou i nové songy, které Vás uplně dostanou, tím, že znějí prostě jinak. A taky jsme měli ve studiu Peta, který je prostě geniální. Celkově jsme stále dobrý tým.“

“Na chvíli jsme všichni tohle opustili a dělali normální věci, co máme rádi. A někteří z nás je mají raději, než ostatní. Kid má děti, Mel dopisy, které musí odeslat, Pete ostatní kapely, které musí produkovat..no a já sedím sám ve svém pokoji, dávám na sebe svůj make-up a čekám na to, až zazvoní telefon. Naše poselství, jestli tedy vůbec nějaké bylo, bylo, aby byla vždy sranda,” pokračuje a odahluje tím jejich recept na jejich dlouhé hraní. “To je to, co nezáleží na dané době a čase a týká se to každého. Pokud máte songy o politické situaci země, nebo o obětech policejního násilí v 80. letech, tak váš program, prostě zestárne. Stanete se přežitkem.“ “No abych byl upřímný, nikdy jsem nevěřil, že si naší muziku budou lidé po letech pamatovat. Byl jsem šťastný, když si někdo pamatoval song hnedka potom, co jsme dohráli. Vlastně byl jsem radši, když jsme si ten song během hraní pamatovali my!“

“Jedinou věc, kterou bych udělal jinak,” říká v typickém vzhledu Adicts, když se ho něko ptá, jestli má nebo nemá nějaké výčitky, “je být v jiné kapele s jinými lidmi a s jinými songy.Jo a žádný make-up. Jinak to bylo vše perfeketní!“

Ale mám rád poslední album Rollercoaster. Má vše, co má mít a rekapituluje vše, o čem kdy naše kapela byla.

~ The Adicts