SPECIAL DUTIES 1977

V létě roku 1977 navštěvovali Steve Green (známý jako Arrogant), Steve Norris (známý jako Duty) a Nigel Baker jednotnou armádní státní školu, která se jmenovala Alderman Blaxill. Bylo jim 15, byli dobrý kámoši a začali dělat něco víc, než se jen zajímat o novou módu a muziku, které se říkalo punk rock. Nekonečné teplé letní večery trávili ve svých pokojích posloucháním kapel jako Ramones, Clash, Lurkers a Sex Pistols. A jednoho dne ve škole si Arrogant přečetl v Sounds, že The Adverts pojedou turné a zastaví se i v nudném Colchesteru. I když potom později zjistili, že u nich ve městě hráli i Adam and The Ants, Generation X a ostatní kapely, tohle byl jejich bod zlomu. Společně s Dick Envy zahráli The Adverts před narvanou halou Essexské Univerzity před mnoha punkery, studenty a zvědavci. Musíme říct, že TV Smith, Gaye Advert (Wow!), Howard Pick Up a Laurie Driver nezahráli nijak extra. Následující den založili tři spolužáci svojí vlastní kapelu. Neuměli hrát, neměli žádné nástroje, ale to nezastavilo ani ty stovky kapel z celé země, které už dávno hráli. Arrogantův táta jim sehnal místo na zkoušení, což byla armádní tělocvična a ta když byla plná, tak zkoušeli v garáži. Zkoušky se skládali ze songů od Ramones a Lurkes, které bylo jednoduché se naučit. První sestava byla Arrogant - zpěv, Duty - kytara a Baker - basa. Neměli žádného bubeníka, až do té doby, co našli 18. letého borce Stuarta Braye. Stuart byl Colchesterská odpověď na Billyho Idola a byl respektován všemi punkrockery v celém regionu.

Po měsících co kapela chodila na punkové koncerty a zkoušela v Brooklandském klubu mládeže v Colchesteru, byl jednoho nedělního odpoledne připraven první koncert. Kapela si zvolila název Special Duties a kapela si užila svých 15 minut slávy a zahrála svůj jediný song "There'll Be No Tomorrow". Kdyby nepřijela policie a ochranka z Markse & Spencera a nevypla je, tak by možná hráli i déle. Kapela, která s nimi hrála ten den, byla Day Release, kde na kytaru hrál Bart Povah. Název byl také dobrý, jelikož v armádní škole byli k dispozici placky a nášivky Special Duties, takže banda ukradla jednu krabici, aby nemusela za draho vyrábět svoje vlastní placky a nášivky.

První oficiální koncert kapely se uskutečnil v roce 1979, jako předkapela Splodgenessabounds na Essexské Universitě s Bartem jako kytaristou. Splodge figuroval v té době v hitparádách, takže sál byl slušně zaplněn. Songy jako "Violent Society", "I Think Of You" a "SPG" byly nejúspěšnější songy z jejich setu, který ten večer hráli. Ohlasy na koncert byly velmi dobré. Chvíli potom odešel Stuart, aby založil v Chelmsfordu punkovou kapelu Waxwork Dummies. Za bicí si sednul Mick Nice a bylo nahráno šesti-songové demo, které pak vyšlo ve formě bonusu na CD verzi alba "77 in 97". Mick nebyl moc do punku, takže ho nahradil Mark Gregory a nahrál s kapelou ve studiu Charnel House 7´´ desku "Violent Society". Steve Duty také musel opustit kapelu po nahrávání dema, ale vrátil se, aby nahrál singl. Joh Peel dal kapele trošku místa ve vysílání a nakonec byla podepsána dohoda s Rondolet Records, kteří slíbili kapele znovu vydání desky "Violent Society". Stuart se vrátil zpátky za bicí a Mark Gregory se v roce 1998 připojil k sestavě Condemned 84. Znovu nahrána verze nebyla tak dobrá, ale díky bohu kapela hnedka potom nahrála klasiku "Police State", což bylo čtyř-písňové EP, které oslovilo nezávislé a punkové hitparády, které byly zveřejňovány v sounds. V roce 1982 kapela přes Arroganta vyhlásila válku hippie/anarchistické kapele Crass. Jejich debutové LP "77 in 82" vyšlo a následoval ho jejich nejlépe prodávaný singl "Bullshit Crass". I když úspěch byl poměrně krátký. Small Wonder a Rough Trade, což byli přední distributoři punkové muziky odmítli dále prodávat a skladovat materiál kapely. Promotéři je odmítali zvát na akce, takže to pomalu končilo. „Svoboda“ po které tak volali Crass a jim podobní byla v porovnání s cenzurou ničím. V roce 1983 se Special Duties dostali do vyhnanství a vydali to, co mysleli, že bude jejich poslední singl - "Punk Rocker". Byl velmi kladně přijat, ale jeho distribuce byla těžká. V roce 1983 se kapela rozpadla.

12 let od rozpadu uběhlo a Arrogantovi zavolal jakýsi Mark Brennan, jestli by mohl znovu vydat album "77 in 82", tentokrát na CD. Arrogant sehnal Barta, Steva a Stuarta, aby jim to řekl. Paradoxně nikdo z kapely to CD ještě nemá, asi jsme se zasekli v časové smyčce. Brennan vysvětlil, jak to je ze streetpunkem v 90. letech a přiměl kapelu, aby se dala dohromady na koncert Fuck Reading v Brixtonské Akademii roku 1995. Duties jsou nyní všichni rodinný týpci s dětmi, ale jsou zpátky.

V roce 1997 kapela vydala "Wembley Wembley! (Wembley here we come)", aby připomněla slávu Colchesteru United, který se tento rok dostal do finále poháru. Na CD je také verze songu "Up the U's!", který je také o jejich fotbalovém klubu a do dneška se zpívá. Třetí stopa obsahuje rozhovory s hráči jako třeba s Garrettem Caldwellem, Joem Dunnem a kapitánem klubu Karlem Duguidem.

V červenci 1998 byla kapela v New Yorku, kde si zahrála v klubu CBGB's, aby pak následně vydala desku "Live at CBGB's".

V roce 2007 kapela přehrála song "Up the U's!" s místní kapelou Koopa a také song s názvem "Stand Up For Col U", který napsali lidé z Koopy. Uslyšíte v něm sbory hráču Colchesteru United: Jamieho Curetona, Chrise Iweluma, Wayna Browna, Karla Duguida, Kevina Watsona, Pata Baldwina, Kevina McLeoda a Deana Gerkena. Singl byl vydán, aby zvednul finance ve fondu proti Dětské rakovině.